PARTNERSKÉ VZTAHY

Partnerské vztahy

Introverti bývají při navazování intimních vztahů spíše zdrženliví. Vzhledem k tomu, že nejsou soutěživí, nezúčastňují se obvykle „lovu“ nejatraktivnějšího jedince v okolí. Introverti se nesnaží na svůj protějšek zapůsobit lichocením, mnohoznačnými návrhy, líbivými slovy či gesty. Svůj zájem dávají najevo spíše empatickým nasloucháním, pomocí a občasnými glosy nevtíravého humoru. Někdy je těžké jejich zájem rozpoznat. Spíše než v baru poznávají své budoucí partnery na škole, v zaměstnání či v nějaké zájmové skupině. Zde je dostatek času na důkladné poznání potenciálního partnera. I v intimních vztazích (a zejména v nich) totiž introverti hledají vzájemnou důvěru a pochopení.

Vztah introverta s extrovertem

Tyto vztahy bývají dynamičtější. Povahy obou partnerů se doplňují, extrovertní partner dává vztahu dobrodružství a vzrušení, introvertnější partner zase klid a pohodu domova. Introvert je pro extroverta útočištěm, kde si může odpočinout od soutěživého prostředí v práci či jinde, může se spolehnout na jeho podporu a diskrétnost. Extrovert ví, že může introvertovi plně důvěřovat, že podrazy a úhybné manévry mu nejsou vlastní. Navíc je dobrým rádcem, který nabízí jiný pohled na věc a často jej upozorní na jemné detaily, které ostatním mohou unikat. Extrovert zase tvoří spojnici mezi párem a společností, bez problémů realizuje introvertovy nápady a návrhy na zlepšení a vyřizuje běžné provozní záležitosti rodiny. Extrovert také často přebírá péči o výchovu dětí, obzvlášť jsou-li taktéž extrovertně založené. Nevyčerpatelná zásoba energie malých dětí někdy dovede udolat i typického extroverta. Introvert by zde měl spíše převzít roli klidnějšího rodiče, který dítě vyslechne, utěší a podpoří, pomůže mu nalézt odpovědi na otázky, které ho aktuálně trápí, a nenásilně mu předá životní hodnoty a postoje.

Ačkoliv se povahy obou partnerů vzájemně vyvažují, je toto soužití náročnější na uspořádání a vyžaduje více kreativity a respektu u obou partnerů. V tomto partnerství je nezbytné uzavírat neustále kompromisy ohledně směřování a aktivit páru tak, aby se introvert necítil zahlcen a extrovert naopak nevytížen. Často se stává, že se introvert přizpůsobí extrovertnímu partnerovi, a to například ze strachu z konfrontace či z opuštění anebo z důvodu, že si dosud neuvědomil své potřeby. Pak může dojít k přetížení nervového systému introvertnějšího partnera s příslušnými následky, tedy podrážděností, výbuchy hněvu, extrémní uzavřeností vedoucí až k depresi, úzkostem či panickým stavům. Tyto příznaky jsou pak „léčeny“ alkoholem, přejídáním či návykovými léky (anxiolytiky). Čím déle přetěžování trvá, tím je větší předpoklad vzniku závislosti, ze které pak nejde vystoupit. V zájmu klidu obou partnerů a dlouhodobého trvání partnerského vztahu je tedy nezbytně nutné, aby byly potřeby obou z páru zohledňovány a naplňovány.

Někdy není možné najít kompromis mezi zájmy obou partnerů. Každý z nich si tedy část svých potřeb plní zvlášť mimo partnerství. Zde je potřeba dbát zároveň na to, aby nedošlo k vzájemnému odcizení a pár plnohodnotně trávil volný čas i společně.

Lze shrnout, že vztah introverta a extroverta charakterizuje počáteční nadšení ze vzájemných odlišností a obdiv jeden k druhému. Tyto rozdílnosti se ale v průběhu času stávají největším zdrojem zklamání a podrážděnosti obou partnerů. Extrovert následně spatřuje introverta jako pasivního a příliš uzavřeného, extrovert je v očích introverta zase sebestředným mluvkou, který u ničeho vydrží. Zde je třeba mít na paměti, že společně s partnerem si vybíráme i problémy, které budeme muset ve vztahu řešit. Vztahové problémy se nevyhýbají ani partnerství dvou introvertů, jak je uvedeno níže.

Vztah introverta s introvertem

Tyto vztahy se obvykle rozvíjí pozvolna a introverti je mnohdy navazují poté, co zažili zklamání ve vztazích s extroverty. Jejich podstatou totiž není vášnivá a smyslná fascinace, kterou si mnozí z nás s partnerskou láskou spojují, ale spíše vzájemné porozumění. Partneři navzájem rozumí svým potřebám a chápou povahu toho druhého. Za předpokladu, že partneři jsou srozuměni se svojí povahou a nepředstírají extroverzi jen aby dostáli společenskému diktátu, může toto partnerství dlouhodobě vzkvétat a posílit sebevědomí obou partnerů. Konečně našli místo, kde se mohou cítit sami sebou a jsou takto bezvýhradně přijímáni. Partneři se v těchto vztazích k sobě chovají ohleduplně, rozumí si i beze slov, mívají společné zájmy a postoje.

Rizikem těchto partnerství bývá zajišťování běžných povinností chodu rodiny a domácnosti. Ani jeden z partnerů přirozeně netíhne ke konfrontaci s okolním světem, navíc v důsledku zvýšeného smyslu pro detail mohou být oba partneři ochromeni v rozhodování. Mimo to křik malých dětí a shon při péči o ně dráždí citlivou smyslovou soustavu obou z partnerů.

Každý z nich by pak mohl mít pocit, že ten druhý by měl dělat více. Je nezbytné o tomto otevřeně komunikovat s ohledem na reálné možnosti každého z partnerů a zejména se vystříhat argumentace o klasickém genderovém rozdělení rolí v rodině. V případě potřeby je v současné době již zcela běžné zajistit si na některé práce spojené s domácností agenturu.

Vztah dvou introvertů musí být vědomě živen novými podněty, neboť má tendenci setrvávat v dlouhodobě nastavených vzorcích. Oba partneři neradi činí změny a jsou ostražití vůči novým zážitkům, bez nich se ale jejich vztah může stávat čím dál tím víc prázdný. Nedostatek podnětů pak mohou nahrazovat řešením záležitostí, které nemají kompetenci řešit (např. problémy dospělých dětí) anebo jsou jimi neřešitelné (např. politická rozhodnutí). Ve vztahu pak narůstá nespokojenost, jejíž rozebíráním se partneři také paradoxně snaží vyplnit prázdnotu tohoto vztahu.