FLOW

Staří Řekové považovali při hledání podmínek šťastného života za zásadní rozlišovat mezi potěšením a požitky. Potěšení definovali jako fyzické neboli tělesné prožitky. Potěšení se oddáváme v okamžiku, kdy uspokojujeme naše smysly. Může se jednat o lahodný pokrm, příjemnou vůni, masáž, popíjení koktejlu na pláži, sledování televize anebo sexuální uspokojení. Potěšení bývá spojeno s víceméně pasivním přijímání rozkoše – bez nutnosti aktivního zapojení. V současné době je výraz „užívat si“ spojen zejména s tímto hédonickým způsobem prožívání života. Dopřávat si potěšení v nejhojnější míře má nicméně zcela opačný dopad, neboť potěšení jeho častým opakováním nebo zvýšenou intenzitou ztrácí svůj potenciál a již nepřináší kýžený efekt. Stává se naopak nelibým komponentem, dochází ke znechucení.

Oproti tomu požitek vyžaduje úsilí. Jde o stav optimálního prožívání neboli flow. Tento stav detailně popsal jeden ze zakladatelů pozitivní psychologie Mihaly Csikszentmihalyi. Jde o proces úplného ponoření se do nějakého úkolu, který je pro člověka výzvou, ale přitom odpovídá jeho schopnostem.

Klíčové faktory k dosažení požitku jsou následující:

  • Stanovený úkol je přiměřeně náročný a vyžaduje určité dovednosti
  • Jde o dosažení jasného cíle, který není nad naše schopnosti
  • Je nezbytné se při jeho provádění soustředit
  • Dostáváme okamžitou zpětnou vazbu, postupně vytváříme produkt našeho snažení
  • Jsme na zvládnutí úkolu osobně silně angažováni
  • Máme pocit, že situaci máme pod kontrolou

Příkladem optimálního prožívání je čtení složitého textu, který nám ukazuje věci v novém světle, psaní knihy, intenzivní debata na nejednoznačné téma či jakákoliv manuální práce, jejíž výsledkem je hmatatelný produkt. Mimo to dosahujeme požitku při sportu – např. pokud hrajeme vyrovnaný zápas či pokud si v individuálním sportu stanovíme dosažitelný cíl, který posune naše hranice.

Po ukončení optimálního prožívání máme pocit dobře odvedené práce a uspokojení, posilujeme pozitivní vnímání sama sebe. Při zdolávání přijaté či stanovené výzvy mírně rozšiřujeme svoji komfortní zónu, což vytváří jisté napětí, které ale nevnímáme jako ohrožující. Požitkem upevňujeme své silné stránky, dochází k růstu naší osobnosti.

Požitek vyžaduje námahu, proto je v lidské přirozenosti vyhledávat spíše potěšení. To je jistě příjemné, ale nenutí nás překročit svůj stín a v důsledku toho se radovat ze sebe sama, být na sebe hrdí. Potěšení je ale dobrým lékem při vyčerpání. Musí být správně dávkováno, aby nedošlo k přesycení. Pokud by se ale celý život sestával pouze ze snadno dosažitelného potěšení, vytratí se z něj smysl našeho usilování. Bez touhy zasadit se vlastní aktivitou o své štěstí pak člověk snadno upadá do depresivních stavů.