INTROVERZE A ALKOHOL

Alkohol je dobrý sluha, ale zlý pán. A náš spojenec. Aspoň se nám to z počátku tak jeví…

Kdo by nechtěl být hvězdou večírku? I když my toužíme danou společenskou událost aspoň přežít. Když si představíme tu spoustu cizích lidí, které na akci poznáme a probereme s nimi aktuální výhled počasí a plán na rodinnou dovolenou, už několik dní předem hledáme důvody, proč se dané akci vyhnout.

Ale pomocníček alkohol bývá s námi… Po první sklence už jsme schopni vést nezbytné povrchní hovory, s druhou sklenkou už sami oslovujeme neznámé lidi, abychom s nimi vedli povrchní hovory, s třetí sklenkou už se nebojíme ani třaskavých témat jako politika a naprostá neschopnost našeho šéfa a se čtvrtou sklenkou se stáváme králem večírku, tedy aspoň se nám to tak zdá.

Druhý den se probudíme s kocovinou – tělesnou i morální. Bože, dej ať to byl jen sen… Naši kolegové a známí jsou v lepším případě jen překvapení, proč jsme nyní zase tak odtažití, když jsme včera prokázali svoji společenskost. V horším případě (např. pokud jsme vyprávěli o neschopnosti svého nadřízeného moc nahlas) se nás budou stranit.

Alkohol také často používáme jako příjemný relaxant. Sklenička po práci odbourá nahromaděný stres. Čím větší počet nekomfortních situací musíme přes den podstoupit, tím se ta sklenka zdá nezbytnější pro naše další fungování. A pokud i rodinné prostředí je pro nás zdrojem nepohody, pak raději strávíte večer ve společnosti alkoholu.

Ovšem i bez stresových situací se rádi opájíme účinky alkoholu. Máme pocit, že alkohol poskytne našim myšlenkám větší hloubku, jsme schopni naslouchat svému nitru, cítíme se spojeni s celým světem, se životem. Konečně nemusíme nic řešit, přizpůsobovat se, unikat ze sociálních situací, být dobrým rodičem, manželem, potomkem, zaměstnancem či šéfem tak, jak se to od nás žádá. Alkohol nás odpojí od všech „musů“ našeho života a od našich starostí.

Za tuto svoji „pomoc“ si ale následně vyžádá svoji daň. Jedna sklenka nám k relaxaci přestane stačit.  Navíc se zvýší i frekvence našeho popíjení. To, co jsme dříve dělali rádi, již děláme jen zřídka. Život se začne zužovat právě jen na plnění povinností a následující uvolnění za pomoci alkoholu.

Jako introverti, kteří se v důsledku své povahy více potýkají se stresovými zážitky, ale zároveň touží být stejně výkonní jako ostatní, jsme velmi náchylní k návykovému chování. Alkohol obvykle představuje útěk ze situací, které nám nevyhovují, anebo nám zprostředkovává uvolnění od starostí. Takto k němu musíme i přistupovat. Místo toho, abychom si bezmyšlenkovitě nalili skleničku, zkusme se zastavit a popřemýšlet, jaký je důvod našeho jednání. Zda a jak bychom se mohli nepříjemným situacím vyhnout anebo je aspoň omezit. Je třeba najít zcela konkrétní kroky, které můžeme vykonat k eliminaci zdroje stresu. Ty potom začlenit do našeho života.

Ano, aktivně předcházet napětí není tak snadné jako ho následně rozpouštět v alkoholu. Časem se ale nově nastavené jednání stane zvykem, který již nebudeme muset vědomě usměrňovat. Uspokojení začneme přirozeně hledat raději v našich zájmech a v tvořivé činnosti než v úniku k alkoholu.

V této souvislosti je ale třeba upozornit, že pokud ale již došlo k rozvinutí závislosti na alkoholu, je nezbytné vyhledat odbornou lékařskou či adiktologickou pomoc. Závislý člověk již není schopen vystoupit z kolotoče závislosti sám.