INTROVERZE aneb mám potřebu vyčnívat?

Rozlišení temperamentu na extroverzi a introverzi představil Carl Gustav Jung ve své knize Psychologické typy v roce 1921. Nutno poznamenat, že poplatně své profesi lékaře zkoumá tyto základní rysy osobnosti (a jejich jednotlivé typy) zejména z hlediska patologie. Charakterové rysy extroverze a introverze ale považuje za stejně cenné s tím, že vymezují osobnost člověka v jejích čtyřech hlavních funkcích – myšlení, cítění, intuici a vnímání.

C.G. Jung byl kolegou Sigmunda Freuda, přičemž jejich cesty se po jedné z neshod na odborné téma rozešly. Freud bývá charakterizován jako typický extrovert, zatímco Jung byl spíše introvertnějšího založení, a proto jej také téma rozdílnosti temperamentu vždy zajímalo. I Freud se zamýšlel nad konceptem vrozeného temperamentu. A zatímco extroverzi hodnotil jako zdravou a pozitivní, introverzi do svých spisů zapracoval jako negativní narcismus. Je tedy možné, že negativní vnímání introverze, které mnohdy převládá až dodnes, může být z části přičítáno konfliktu extrovertního vědce s jeho introvertnějším kolegou.

Rozložení osobnostního temperamentu v populaci představuje Gaussovu křivku – nejvíce jsou proto zastoupeni ambiverti, kteří se nacházejí uprostřed tohoto spektra. Ti pak mohou inklinovat k extroverzi či k introverzi. Obecně je udáváno, že extrovertně založených jedinců je více než těch s introvertními vlastnostmi, a to v poměru zhruba 70 : 30, přičemž v některých zdrojích je uváděn poměr vyrovnanější. To odpovídá tomu, že společnost je spíše extrovertně založená, extroverze by ale neměla být normou, neboť introvertně nastaveni jsou minimálně 3 lidé ze deseti.

K určení, zda máte spíše introvertní nebo extrovertní sklony, stačí odpověď na jednoduchou otázku – odkud získáváte životní energii. Lidé s introvertním temperamentem se zaměřují dovnitř, aby získali energii, zatímco extrovertní jedinci se za tímto účelem zaměřují navenek. Typický extrovert tedy dobíjí své baterky komunikací s jinými a společenskými aktivitami, zatímco introvert potřebuje být o samotě. Po absolvování událostí spojených s intenzivní konverzací, která nás vyčerpává, potřebujeme svůj čas a klid na regeneraci.

V důsledku vrozené determinace je mysl introvertů obrácena introspektivně, tedy k vnitřním prožitkům a myšlenkovým procesům.  Pro introverty není čerpání informací vysilující, naopak sbíráme informace, které budeme moci následně zanalyzovat a syntetizovat s jinými. Je pro nás poměrně snadné ponořit se do stavu tzv. flow. Rozsáhlé znalosti (zejména blízkého tématu) a kvalitní syntetické i analytické schopnosti jsou introvertům vlastní. Introverti se snaží nenechat se ovlivnit emocemi, ale racionálně zvážit možnosti řešení a nejvhodnější strategii. Mnohem více si uvědomujeme, že nelze věci jednoznačně odsoudit anebo slepě adorovat.

Pokud nás někdo náhle požádá o stanovisko k zásadnímu problému, nad nímž jsme se ještě nezamýšleli, býváme zaskočení. Můžeme se pak cítit ztracení a neschopní, neboť nedokážeme promptně reagovat. Jenomže zatímco ostatní učiní okamžitý závěr na základě svých dosavadních znalostí, introvertům toto jejich nitro nedovolí. Je pro nás přirozené, že si před učiněním rozhodnutí shromáždíme všechny dostupné údaje, které následně analyticky zpracujeme.

Introverti jsou mnohdy veřejností vnímáni jako lhostejní a odtažití, bez známky emocí. Zdání ale může klamat. Ve svém nitru obvykle prožíváme mnohem silnější reakce, než se jeví navenek. Naše emoce jsou intenzivnější a mnohovrstvé, prožíváme štěstí a zároveň smutek anebo rozpaky ale zároveň uspokojení. Obecně vnímáme citlivěji, tedy přesněji. Zatímco extroverti obvykle bývají zaměřeni hlavně na vyřčená slova, introverti vnímají komunikaci celistvěji – včetně kontextu, mimiky, řeči těla a předchozích vyjádření řečníka. Brzy proto odhadnou vlastnosti a skutečné záměry lidí. Introverti mají silně vyvinutou schopnost empatie. Chápou velice přesně, jak se druhý člověk cítí. Vykročit ze své komfortní zóny a dát najevo opravdovou účast pro ně ale bývá poměrně těžké. Ačkoliv na sobě nedávají emoce znát, neštěstí jiných anebo jakékoliv bezpráví se jich hluboce dotkne.

Mnoho introvertů má také citlivější smyslové vnímání. Jsme mnohdy vnímavější vůči hudbě a umění obecně, dále pak vůči vůním, teplu a jiným smyslovým požitkům. Zároveň více trpíme nadměrným hlukem, světlem, pachy a náhlými změnami obecně.

Máme sklony k pesimismu, což vyplývá z detailní a opakované analýzy prožitých událostí. Situace, v nichž jsme se chovali nevhodně či pronesli něco nemístného, v nás dlouhodobě rezonují. Mimo to si kritiku bereme více osobně než většina extrovertů. K tomu všemu vnímáme i nevyřčené negativní hodnocení.

Může být matoucí, že introverti obvykle nedávají najevo, že je něco trápí, a to dokonce ani tomu, jehož jednání toho může být příčinou. Introverti o svých problémech průběžně nemluví, oni si je snaží vyřešit sami. To může způsobovat naši nečitelnost a nepředvídatelnost pro ostatní.

Naše dlouhodobé postoje bývají neměnné a nezávislé na aktuálních trendech. Své názory si tvoříme na základě ověřitelných dat a přijmeme-li je za své, pak jsou téměř nezpochybnitelné. Obvykle nepodléháme reklamě ani mediálnímu tlaku.

Být introvertem neznamená nemít žádné sociální kontakty. Introverti mají několik věrných přátel, které lze spočítat na prstech jedné ruky. S těmi je pak pojí hluboké přátelství, charakterizované důvěrou a trvalostí. Obvykle tato přátelství navazují s jinými introverty. Přátelství s extroverty nejsou tak hluboká, ale o to veselejší a bezstarostnější. Často býváme pro naše přátele vyhledávaným důvěrníkem, kterému se svěřují se svými sny a nevyřčenými myšlenkami. Tyto hovory nás naplňují klidem a harmonií.

Neformální rozhovory vedené při společenských příležitostech nás ale naopak psychicky vyčerpávají. Není pro nás větší trest než večírek plný lidí, kde páry společensky konverzují o počasí, politické situaci, dětech a dovolených. Small talk je pro introverta něco neuvěřitelně povrchního. Proto raději předstíráme, že telefonujeme či textujeme, často chodíme na toalety anebo pro drink.

Extroverti milují párty a oslavy všeho druhu, systematická a soustředěná práce je ale může brzy nudit. Introverty naopak většinou nudí večírky, ale práce je naplňuje. Zde se mohou nerušeně soustředit, být plně zaujati a v daném oboru přispívat ke zlepšení. Právě toto jim přináší velké uspokojení. Pokud je jejich zaměstnání zároveň jejich vášní, jsou v něm velice úspěšní. Anders Ericsson, vědec zaměřený na oblast psychologie, ze svých studií vyvozuje, že dosažení skutečné kompetence v určité oblasti vyžaduje 10.000 hodin cílené práce v tomto oboru. Takovou výdrž mají převážně introvertně založení jedinci, které soustředění neobtěžuje, naopak jim vyhovuje, a navíc dokážou být vytrvalí i tam, kde by to již mnozí jiní vzdali.

Ideálním odpočinkem pro nás bývá činnost, při které jsme sami, případně s blízkým tichým člověkem. Rádi si přečteme knihu od našeho oblíbeného autora nebo zhlédneme film. Klidná konverzace nad šálkem kávy nebo jen pozorování lidí na terase kavárny je pro naši duši přímo balzámem. Procházka za slunného dne do přírody anebo po historické části města je dalším z příjemných způsobů, jak strávit volný čas. Oblíbený způsob trávení dovolené – tedy pobytový zájezd do zahraničí nás ale obvykle příliš neláká. Svět, který nejraději prozkoumáváme, totiž neleží na druhé straně zeměkoule, ale uvnitř naší hlavy…

Pokud jste se ve výše uvedeném popisu poznali, pak Vám doporučuji najít si chvilku k zrevidování způsobu svého života. Co Vám vyhovuje, co děláte rádi a kde se přizpůsobujete… V jakém rozsahu děláte věci jen proto, že je po Vás vyžadují jiní nebo že máte pocit, že by takto měly být?

Pokud ve svém životě často popíráte své přirozené potřeby, vede to postupně k přetížení organismu projevujícím se úzkostmi, panickými stavy a psychosomatickými nemocemi anebo k závislostem na alkoholu, které oddalují úplný kolaps. Ten se pak ale projeví ještě ničivější silou.  

Introverze je dána geneticky stejně tak jako výška naší postavy a barva očí. Nelze ji tedy popírat, měnit ji či s ní neustále bojovat. To akorát vyčerpává. Pokud se raději budete soustředit na své přednosti a ty vědomě posilovat, dosáhnete nesrovnatelně lepších výsledků, než když se budete snažit pracovat na svých slabých stránkách.